Březen 2013

Bernský salašnický pes

31. března 2013 v 21:24 | Bišone$ papillon♥ |  Bernský salašnický pes
Historie
Je možné, že dávní předkové bernského salašnického psa přišli do Švýcarska s římskými legiemi. Po odchodu Římanů tu psi zůstali a křížili se s místními ovčáckými psy. Toto plemeno dostalo své jméno podle místa svého původu, Bernské vysočiny ve Švýcarsku. První zmínky o plemeni pochází teprve z konce devatenáctého století, ale již roku 1902 se účastnili první výstavy. V roce 1907 se ve Švýcarsku ustavil chovatelský klub tohoto plemene.Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl držen jako strážný,tažný a honácký pes.

Povaha a využití
Tento pes původně sloužil k hlídání a nahánění stád s dobytkem a také tahal vozíčky. V současné době se uplatňuje hlavně jako rodinný pes. Bernský salašnický pes je sebevědomý, spolehlivý a pozorný společník. Je vynikajícím přítelem svého pána i jeho rodiny. Je dobromyslný, mimořádně mazlivý a přítulný. Má klidnou a vyrovnanou povahu. Je neobyčejně přátelský a miluje děti, je stále dobře naladěn.

Vzhled
Bernský salašnický pes má hedvábnou dlouhou srst. Jedinou přípustnou základní barvou trojbarevné (trikolórní) srsti je černá. Nad očima, na nohou, na hrudi a na lících má výrazné hnědé pálení a na hlavě, krku, hrudi, tlapkách a konci ocasu má bílé znaky.
Psi dosahují kohoutkové výšky 64 až 70 cm, váží okolo 50 kg. Feny dosahují kohoutkové výšky 58 až 66 cm a jejich hmotnost se pohybuje okolo 40 kg.

Péče
I když úprava srsti není náročná, vyžaduje pravidelnou péči. Srst se musí každý týden důkladně česat a kartáčovat. Pokud je to nutné, zastřihávejte přebytečnou srst mezi polštářky na tlapkách. Bernský salašnický pes vyžaduje dostatek pohybu, miluje dlouhé procházky. Díky své husté srsti se dobře hodní na celoroční pobyt venku. Musí být ale v blízkém kontaktu se svým pánem a rodinou, jinak by byl nešťastný. Vůbec se nehodí pro celodenní držení v kotci. Pro správný vývoj potřebuje kvalitní krmivo a pro prevenci kloubních potíží je vhodné přidávat mu kloubní výživu.








Jorkširský teriér

31. března 2013 v 21:18 | Bišone$ papillon♥ |  Jorkširský teriér
Historie:
Co se týče původu tohotu drobného teriéra, nijak se neliší od původu větších teriérů.
Dříve byl psem loveckým, krerý se využíval k hubení drobných hlodavců. Pochází ze Skotska, do Yorkshiru se dostal s tkalci a horníky, kteří jej chovali až později. Jiná varianta říá, že plemeno pochází přímo z Yorkshiru a Lancashiru. Mezi jeho prapředky patří například sky terrier, meltézáček a dandie dinmont terier a další již neexistující formy teriérů. Jedním z nich byl waterside terrier, jak napovídá název, byl tento teriér častím pasažéram na lodích, kde byl vítaným lovcem krys. Díky lodní dobravě se tak watersideterrier dostal až do Austrálie, kde se stal východí formou pro australského silky teriera, který může yorkshira připomínat. Název yorkshire terrier vznikl až roku 1866, ovšem pes, který byl takto nazván se exteriérem výrazně lišil od dnešních "jorkšírů". Například v druhé polovině 19. století se vyskytovali psi, jejichž hmotnost dosahovala až 7 kg, během 20 let chovu se váha plemene zredukovala až na ony 3 kg. Jak se měnil vzhled psa, měnilo se i jeho využití. Z ryze loveckého psa se postupem času stal malý přítulný společník. Toto plemeno bylo oficiálně uznáno roku 1886. Původně bylo toto plemno drženo mezi horníky, textiláři a i zloději, jak některé prameny tvrdí. Hlavním úkolem těchto drobných teriérů bylo držet co nejdál od obydlí problémové krysy a jiné drobné hlodavce. Postupem času se tento malý psích stal mazlíčkem aristokratických dam a bohatých rodin, kde již plnil funkci psa společníka.
Povaha a využití:
Ačkoli jde o plemeno velmi malé, není bojácné, ba naopak je přítulné a je vynikajícím společníkem. V neposlední řadě je to pes vhodný na výstavy, pro ty, kteří mají dostatek času na úpravu jaho dlouhé hedvábné srsti. Dnes je yorkshirský teriér využíván výhradně jako pes společenský a je hojně rozšířen po celém světě. Typická barva pro yorkieho je červená. Jen málo který jedinec se na výstavě obejde bez červené mašle na hlavě.
Vzhled:
Společně s čivavou se řadí mezi nejmenší plemena na světě. Jeho váha by neměla přesáhnout 3,1 kg, proto ho také Angličané označují výrazem "toy" (v překladu: hračka).
Všichni příslušníci tohoto plemene se rodí s černou srstí na hřbetě. U některých jedinců srst postupem času zesvětlí až na světle modrou. Je i jedním z hlavním cílů chovu aby srst měla hezkou čistou barvu a na omak byla hedvábná. Štěňata se rodí vždy černá, šedivění - probarvování nastává po narození a může pokračovat až do stáří, jeho původcem je gen, který se označujeme "G".
Péče:
Dlouhá lesklá srst je hlavní chloubou tohoto malého plemene. U některých ledinců můžeme vidět "botičky" aby si pes drbáním nevyškubal srst a nezničil si tak svůj krásný vzhled. K ochraně srsti se používají taktéž papírové "natáčky" a psí kosmetika. Rovněž kvalitní krmení je důležité pro dobrý vzhled srsti. Pokud se pejsek výstav nezúčastňuje bývá jeho srst upravována na kratší délku, úprava je pak snažší.







Jack russel teriér

31. března 2013 v 21:14 | Bišone$ papillon♥ |  Jack russel teriér
Plemeno vzniklo v Anglii. Bylo speciálně vyšlechtěno pro hony lišek. Tyto hony probíhali klasickým způsobem, kdy jezdci na koních pronásledovali lišku. Často až několik hodin, mnohdy se však stalo, že se liška schovala do nory a zde byli již dlouhonozí rychlí honiči nepoužitelní. A scénu tedy přichází malý obratný a odvážný teriér, který lišku z nory vyštěká a hon pokračuje. Někde tady bychom měli hledat předky dnešního jack russel teriéra, foxteriéra a mnohých dalších. Tito teriéři nebyli pochopitelně jednotní v typu a postupně se ustalovali až ke konci 19. a počátkem 20. století. Až příliš se ovšem uteklo od povahových vlastností k exteriéru a psi tak začali ztrácet své pro lov velmi ceněné vlastnosti. Jedním z chovatelů, který se proti tomu postavil byl Jack Russel. Tento chovatel nehleděl příliš na vzhled psa ale hlavně na jeho charakter. Jeho odchovy byli svého času lovci velmi oceňovány. To platí i do dnes.

Povaha a využití
Jeho původní využití loveckého psa se dnes už vidí jen zřídka. Jack Russel teriér je dnes nejčastěji k vidění jako společník či jako sportovní kolega. Často jej můžeme potkat například na agility, kde výtečně uplatňuje svou hbitost a rychlost. Odvážný a nebojácný, přátelský a sebevědomý - to o něm prozrazuje jeho plemenný standard.

Vzhled
Jedná se malého nízkonohého teriéra. Ideální je výška mezi 25 a 30 cm, s hmotností rovnající se 1 kg na 5 cm výšky v kohoutku. Srst může být hladká drsná dokonce i hrubá. Bílá barva má být dominantní - to znamená převažovat nad ostatními barvami. Jeho tělo je pevné pružné a budí dojem hbitosti a síly.
Péče
Ačkoli se jedná o malé plemeno, vyžaduje velkou pozornost a aktivní využití. Ať už se jedná o procházky nebo o psí sporty, určitě by se měl Jack Russel teriér do syta vydovádět. Srst nevyžaduje prakticky žádnou péči.






Soutěž o nejkrásnější fotku psa!

28. března 2013 v 17:46 | Bišone$ |  Soutěže apod..
Nenazvu to soutěží o nejkrásnějšího psa, protože žádný pes není na světě jediný nejkrásnější, všichni jsou svým způsobem nejkrásnější, všichni jsou něčím vyjíměční, každý má nějakou osobnost a povahu. Každý pes je krásný něčím jiným. Takže uspořádám, tedy chtěla bych uspořádat, soutěž o nejkrásnější fotku tvého psa. Neříkám, že když jedna fotka bude mít nejvíc hlasů, že ty ostatní nejsou krásné. Samozřejmě jako u psů, každá fotka bude jistě krásná, ale rozhodne se jen o třech vítězích. Ceny nebudou zvláštní, snad jen diplomky, propagace na mém blogu atd....
Probíhalo by to asi takto:
V jednom kole nebudou všechny fotky, pouze několik z nich(záleží na tom kolik lidí se přihlásí, měl by to být sudý počet) a kola budou čtyři. Každé kolo bude probíhat týden. Vítězné fotky z jednotlivých kol se pak utkají v posledním, čtvrtém kole a tam se rozhodne o třech vítězech. Kdo se chce přihlásit, nechci nic zvláštního, jen mi pošlete na email:

1)jméno/přezdívku
2)blog
3)fotku pejska

Posílejte na email elikelik@email.cz

Mělo by být minim. 8 soutěžících, jinak by to nevyšlo, mám to vypočítané.

S pozdravem, vaše Bišone$

Kavalír King charles španěl

28. března 2013 v 17:34 | Bišone$ |  King charles
Historie
Angličtí trpasličí španělé pocházejí z loveckého španěla, který byl velmi dobře znám ve středověku. A z tohoto španěla se před čtyřmi sty let stal společenský pes. Historické prameny King Charles španělů sahají za práh historicky proslulého anglického královského dvora. Král Karel II. nikdy neopomněl zdůraznit, že chov jeho španělů má urozenější rodokmen než leckterá dvorní dáma. Právě po tomto vladaři obdrželi pejskové své vznešené jméno, neboť jejich početná družina měla volný přístup do Whitehallu, Hampton Courtu, ale i do ostatních královských paláců a je tomu tak dosud. Tento vzácný a věrný společník doprovázel svoji paničku - skotskou královnu Marii Stuartovnu, ukrytý v záhybech řasnatého pláště až na místo jejího skonu - popraviště. Nahlédneme-li do obrazáren světových galerií zjistíme, že tento typ bohatě osrstěných psíků se těšil značné oblibě již dlouho předtím. Lze je shlédnou na Tizianově obraze ve společnosti Urbinské Venuše, Markéty z Valois na obraze F. Clouta, španělského prince Filipa na plátně Valaquezově, francouzského krále Ludvíka XIV a dokonce po boku i slavné madam Pompadour, kterou portrétoval malíř Boucher. Zpočátku tvořili King Charles španěl a Cavalier King Charles španěl jediné plemeno. Oficiální rozdělení plemene Kavalír King Charles španěl a King Charles španěl uznal Kennel Club až v roce 1945. V dnešní době je rozšířenější Kavalír King Charles španěl. King Charles španěl se řadí mezi málopočetná plemena.


Povaha a využití
Společenský malý španěl vyzařující radost ze života, inteligentní, přizpůsobivý pejsek milující své pány a zázemí. Rezervovaný, mírumilovný a něžný společník. King je vhodný k procházkám přírodou a má rád pohyb. Je to ideální rodinný společník a vhodný psí kamarád pro osaměle žijící a seniory. Dokonale se přizpůsobí podmínkám, dobře se snáší s ostatními psy i kočkami. Toto plemeno lze využít k agility a canisterapii.

Vzhled
Elegantní, kompaktní a podsaditý psík s charakteristicky klenutou mozkovnou s krátkou čenichovou partií, dlouhýma bohatě osrstěnýma ušima lemující obličejovou partii s pevnou kostrou, bohatě osrstěný psík s dlouhou, rovnou a hedvábnou srstí. V kohoutku měří přibližně 25 až 30 cm a váží v rozmezí 3,6 až 6,3 kg.
Můj zážitek: Na začátku letošního školního roku jsme byli na výletě se třídou a byl tam nějaký sraz chovatelů a bylo tam snad 100 king charlesů a všichni běhali po zahradě a pak večer na dvoře a z restaurace a do restaurace(pod námi byla restaurace) a všichni jeden přez druhého štěkali a byla tam i malá štěňátka!!!! Bylo to úžasné :-)
Štěnátka vypadala přesně takto(nemyslím barvu ale tak výška, srst):

Ze světa psů, díl 2.

28. března 2013 v 17:27 | Bišone$ |  Ze světa psů
V tomto díle uvidíte:

-Jak jí pes
-A co dělá pes když se vidí v zrcadle!




ZDROJE

28. března 2013 v 16:59 Plemena psů
Zdroj některých informací: O psech
Zdroj obrázků: Google
Zdroj videí: YouTube

Čivava

28. března 2013 v 16:55 | Bišone$ |  Chivava
Povaha a využití
Čivava je rodinný pes. K celé rodině přilne velmi silným poutem. Je inteligentní s roztomilým, přítulným a přátelským chováním. Nezapře své lovecké sklony. Tak jako každý pes, tak i čivava potřebuje mít jasně určené místo v rodinné hierarchii, jinak má sklony převzít velení. Vzhledem je to typicky společenský pes, avšak nesmíme se nechat zmást. I přes svou velikost je to velmi odvážný pes. Díky své odvážnosti se nebojí ani větších psů, i když přednost dá mnohem radši psům podobné velikosti. S ostatními domácími zvířaty vychází velmi dobře. Tento psík je velmi hravý a má rád děti, ale hodí se spíše k dětem odrostlejším, které pochopí, jak se k němu mají chovat a které mu neublíží. Vhodným sportem, které můžou děti s čivavou dělat, je agility.

Vzhled
Čivava má kompaktní stavbu těla. Hlava je mírně zaoblená s prodlouženým temenem a lebka má výrazný tvar jablíčka. Oči jsou velké a kulaté. Uši jsou poměrně velké, nápadné a vztyčené. Tělo je krátké s rovným hřbetem. Jeho mírně dlouhý ocas, který nese vysoko vztyčený, je buď ohnutý, nebo do půlkruhu zatočený se špičkou směřující k bedrům. Toto plemeno se objevuje ve dvou varietách - krátkosrsté a dlouhosrsté. U krátkosrstých psů je srst na celém těle krátká a přiléhající, na krku a na ocase může být delší. Srst dlouhosrstých čivav je jemná a hedvábná, rovná nebo mírně vlnitá s nepříliš hustou podsadou. Na uších, zadní straně končetin a na ocase tvoří třásně. Přípustné jsou všechny barvy srsti v různých odstínech a kombinacích.

Péče
Nároky na prostor jsou velmi malé, proto je to ideální pes do malého bytu. Čivavy se dokážou pohybovat velmi rychle, ale poměrně brzy se unaví, proto nejsou schopny velkých výkonů či dlouhých túr. Dalším rizikem je jejich nepatrný vzrůst, který může vést k řadě úrazů. Velmi nebezpečné jsou zlomeniny, ke kterým může dojít prakticky všude. Problémem pro tyto psy jsou vyšší schody a v neposlední řadě také velký psí kamarád, který je může zalehnout nebo packou způsobit nějaká zranění či pohmožděniny. Čivava by měla být chráněna před prochladnutím.

Druhy Čivav:
Existují dva různé druhy čivav. Dlouhosrsté a krátkosrsté. Mně osobně se líbí víc dlouhosrstá.
Dlouhosrsté:




Krátkosrsté:









Moji oblíbení pejsci

26. března 2013 v 19:21 | Bišone$ |  Admini...
Tady jsou mí úplně nejpřednější oblíbení pejsci:

Papillon


Bišonek


Sheltie



Francouzký buldoček




Belgický ovčák

25. března 2013 v 19:45 | Bišone$ |  Belgický ovčák
Historie:
Belgický ovčák je plemeno pastevecké a ovčácké. Již v minulosti bylo mnoho psů, kteří byli pravou rukou pastýřů, tyto druhy se navzájem křížily a nejen v Belgii. V polovině 17. století, kdy se Evropa po třicetileté válce stávala bezpečnější, ubývalo loupežníků, drancující hordy vojáků, medvědi a vlci mizeli naproti tomu chov ovcí se začal rozvíjet. Nebylo již zapotřebí velkých obranářských psů. Nyní bylo za potřebí psů hbitých, kteří jsou schopni neúnavně hlídat stádo pasoucí se na velkých plochách, psů neúnavných při běhu. Většina těchto psů byli menší, skromní, otužilí a velice temperamentní. Neustále udržovali stádo v pohybu a pohromadě, byli kdykoli připraveni jej bránit. Vyznikl tak obraz ovčáckého psa při práci hlasitě štěkajícího, který stádo nejen udržuje pohromadě ale i brání. Vůči cizím byli ostražití, avšak svému pánu byli oddaní.
Roku 1891 byl založen Klub Belgického pasteveckého psa, tím se položily první základy čistokrevného chovu. Avšak jedinci byli až příliš odlišní, než aby bylo možné je pokladádat za jedno plemeno. Roku 1900 se založil Klub Belgických ovčáků a tito pastevci se stali belgickou národní rasou. Až roku 1920 se ustálily 4 variety belgického ovčáka jak ho známe dnes. Až do roku 1973 bylo možné všechny variety mezi sebou navzájem křížit, tomu však udělala kynologická organizace FCI přítrž.

Vzhled:
Dnešní čtyři druhy belgického ovčáka rozeznáváme podle typu srsti:
groenendael - černý s dlouhou srstí, kratší srst je na hlavě a přední straně končetin. Je to dohromady s malinos a tervuerenem nejoblíbenější a nejrozšířenější varieta belgického ovčáka.
malinos - krátkosrstý pes rezavě páleného zbarvení s černými špičkami chlupů a s černou maskou. Byl vyšlechtěn jako první čistokrevné plemeno belgického ovčáka.
laekenois - hrubosrstý pes rezavě plavé barvy se stopami černého nádechu v obličeji a na ocase. Délka srsti je stejná po celém těle - přibližne 6 cm. Srst budí dojem rozcuchanosti. Je nejvzácnejší varietou belgického ovčáka.
Tervueren - červenohnědý s dlouhou srstí
Dnešní belgičtí ovčáci jsou kvadratického formátu a elegantní.

Povaha a využití:
Je to aktivní zvíře, které potřebuje svůj temperament uplatňovat nejlépe v majetku sportovně založeného člověka. Díky své hlídací povaze, kterou si honáčtí psi pěstují několik staletí je i dobrý hlídač, připravený kdykoli zasáhnout. To vše z něj dělá také plemeno, které je oblíbené například u policie. Díky své všestarnosti našel uplatnění v záchraných teamech, využívá se i jako pes slepecký, lavinový. Díky své rychlosti a mrštnosti se hodí i pro agility.
Péče:
Může být chován jak v bytě tak ve venkovním kotci, avšak vyžaduje stály kontakt s člověkem a možnost vydovádět se. Dlouhosrsté variety vyžadují pravidelnou péči o srst. Je to bystrý vnímavý pes, který potřebuje kontakt s člověkem, práci a hru.







Dobrman

25. března 2013 v 19:40 | Bišone$ |  Dobrman
Historie
Dobrman je jedno z mnoha oblíbených německých národních plemen. Vznik plemene se datuje v druhé polovině 19. století, kdy žil na území Německa Friedrich Louise Dobermann, podle kterého je plemeno také pojmenováno. Tento muž se zabýval odchytem volně se pohybujících psů. Pro svůj chov si vybíral hlavně psy s ostřejším a nebojácným charakterem tak, aby splňovali jeho nároky na služební psy. Mezi psy, které F.L. Dobermann použil jistě patřili i v té době tzv. "řezničtí psi" vynikající hlavně svou ostrostí a ostražitostí. Byli zřejmě téhož, nebo podobného zbarvení jako jsou dnešní dobrmani. V 70. letech 19. století se již začalo chovat a mluvit o plemeni dobrman. Plemeno si získalo své uznání a místo v řadách policie a armády.
Povaha a využití
Je to vynikající pracovní pes, který je dnes využíván služebně hlavně u policie jako pes obranář a pes doprovodný. Své místo obsadil i v roli psa rodinného. Je ostražitý a kdykoli ochotný pracovat. Miluje společnost svého pána a své rodiny.
Vzhled
Jedná se o velké elegantní svalnaté plemeno hladkých linií. Vypadá energicky, hravě a temperamentně. Kohoutková výška se u psů pohybuje od 68 do 72 cm, u fen 63 - 68 cm, Váha kolísá mezi 32 až 45 kilogramy v závislosti na kohoutkové výšce a pohlaví. Charakteristická barva pro plemeno je černá s pálením, avšak vyskytuje se i hnědá s pálením či vzácná modrá s rezavě červeným pálením. Srst je krátká a hladká. Nekupírované uši přiléhají k lícím a jsou vysoko nasazené.
Péče
Dobrman vyžaduje neustálý kontakt se svým pánem a také možnost vybití svého temperamentu a energie. Ať už při práci nebo při sportu. Je nutné jej mít neustále pod kontrolou a dát jasně najevo, kde je hranice mezi můžeš a nesmíš. Výchova musí být důsledná ale ne příliš tvrdá, v žádném případě si jej nesmí nechat majitel přerůst přes hlavu. Je vhodný spíše pro zkušenější majitele, kteří mají dostatek trpělivosti při výchově a výcviku.












Dánská doga

25. března 2013 v 19:38 | Bišone$ |  Dánská doga
Standard uvádí: Jak již sám název napovídá, pochází plemeno z Dánska. Psi podobného typu jsou známi již od středověku, kdy byli využíváni k lovu (vysoké). Později se používali převážně jako hlídací psi ve velkých statcích a panstvích. Na konci 18. století začali být chováni čistokrevně a jejich počet rostl díky královskému myslivci Sehestedu of Broholm, podle něhož získalo plemeno svůj název. Po druhé světové válce tito psi téměř vyhynuli, ale kolem roku 1975 začala plemeno znovu oživovat skupina nadšených chovatelů (později organizovaných v organizaci "Společnost pro rekonstrukci plemene Broholmer") za podpory dánského kynologického svazu DKK (Dansk Kennel Klubben). Standard byl vytvořen v Kodani v roce 1866. Oficiálně bylo toto plemeno uznáno až v roce 1982 a to pod názvem Broholmer. Jedná se o ve světe málopočetné plemeno, což je dáno i tím, že vývoz jedinců tohoto plemene z Dánska je i v současné době hlídaný státem a smí být vyvezeno maximálně 10 % štěňat.
Povaha a využití
Jedná se o klidného psa dobrého temperamentu. Je přátelský, ale ostražitý. Projevuje velké sebevědomí, je si vědom své převahy nad protivníkem. Dokáže být tvrdohlavý, takže potřebuje řádnou socializaci a důslednou výchovu už od štěněte. Je to pes naprosto oddaný svému pánovi, k cizím je rezervovaný. Využívá se jako společenský a hlídací pes
Vzhled
Velký pes typu mastifa, obdélníkového formátu, silné stavby těla, s prostorným pohybem vyjadřujícím sílu. Jeho vzhled je charakteristický mohutnými silnými hrudními končetinami. Hlava je mohutná a široká, krk robustní s přiměřenou volnou kůží, hrudník je široký a hluboký. V klidu je hlava nesena spíše nízko a jakoby shrbeně a ocas visí dolů; v klidu je jen mírně zahnutý jako šavle. Při pohybu je ocas nesen výš, ale nikdy nesahá nad hřbetní linii. Je-li vzbuzena pozornost psa, nebo je-li pes vzrušený, je hlava nesena výš a ocas stoupá nad vodorovnou linii.
Srst je krátká a hladce přiléhající se silnou podsadou. Barva: žlutá s černou maskou. Zlatočervená. Černá. Bílé znaky na hrudi, tlapách a špičce ocasu jsou přípustné.
Výška v kohoutku a hmotnost: Psi: cca 75 cm, hmotnost 50 až 70 kg, Feny: cca 70 cm, hmotnost 40 až 60 kg
Péče
Vzhledem ke krátké srsti a oddanosti, není toto plemeno určeno pouze pro venkovní odchov. Miluje teplo, samozřejmostí je dostatek pohybu a podávání kloubní výživy.







Švýcarský ovčák

25. března 2013 v 19:36 | Bišone$ |  Bílý švýcarský ovčák
Historie:
Bílá barva, tak charakteristiská pro toto plemeno, je barvou prastarých ovčáckých psů. Již ve starém Římě vyžadovali statkáři aby ovčáčtí psi byli bílého zbarvení, a to z ryze praktického důvodu - dali se tak v noci snáze odlišit od vlka, byli i lépe vidět a ovce si na ně rychleji zvykly. Je dokázáno, že bílý švýcarský ovčák je vlastně německý ovčák bílého zbarvení. Bílé zbarvení je u německého ovčáka nepřípustné již od nemapěti. Díky svému částečnému americkému původu bílého ovčáckého psa se můžeme setkat i s názvem bílý kanadský ovčák. Plemeno se těší stále větší oblibě. Jak bylo již řečeno, bílá barva se u německých ovčáků sice vyskytovala, ale nebyla žádoucí. Vyskytovali se i názory, že bílá barva způsobuje u německých ovčáků degenerační jevy. Německý ovčák bílého zbarvení byl de fakto považován za albína majícího špatný vliv na plemeno. Spolky jak v Německu tak i v Americe je na výstavách diskvalifikovaly a bílá barva nebyla trpěna. Jediný, kdo odolal nátlaku byl Kanadský kennel klub, který bílou barvu uznával jako přípustnou. Ale i v Americe nakonec vznikl spolek podporující chov bílého ovčáka. Z bílých ovčáků se v Kanadě a Americe postupně vyvinulo samostatné plemeno. Na počátku 70. let byli první jedinci tohoto plemene importováni do Švýcarska. Za praotce plemene ve Švýcarsku lze považovat amerického psa "Lobo". Jedinci ze spojení tohoto a dalších importovaných jedinců z USA a Kanady se postupně rozšířili po celé Evropě, kde dnes žijí v hojném počtu. Plemeno bylo uznáno FCI až teprve nedávno, a to 1.1. roku 2003.
Vzhled:
Ideální kohoutková výška u psů je 60 - 66 cm na 30 - 40 kg váhy, u fen je 55 - 61 cm na 25 - 35 kg. Srst je vždy bílá a hustá, lehce zvlněná, tvrdá srst je přípustná. I přes své bílé zbarvení je pigment na tlamě a nose černý.
Povaha a využití:
Povahou je plemeno temperamentní, bez nervozity, pozorné a ostražité, k cizím někdy poněkud zdrženlivé, nikdy ne bázlivé nebo agresivní. Dobře se snáší s ostatními psy.
Je to ideální rodinný pes, společník kamarádský k dětem. Hodí se pro sportovní i služební výcvik. Setkat se s ním můžeme i v canisterapii. Využívá se jako průvodce nevidomých i pes asistenční. Zastává spolehlivě i funkci hlídací. Své uplatnění nachází i v záchranářských týmech. Hodí se pro sportovně založené majitele.
Péče:
Srst je potřeba pravidelně upravovat. Vyžaduje časté procházky a aktivní využití. Může být chován i ve venkovním kotci.







Základní info o psech

25. března 2013 v 19:20 Všeobecně o psech
O psu byste měli vědět, jak se o něj starat, co obstarat před koupí a takové věci a taky byste měli vědět o vašem psovi! Takže tady pár základních informací:

-Psa musíte krmit každý den, aspoň dvakrát
-Každý den čerstvou vodu
-Můžete mu dávat zbytky od jídla apod.. ovšem záleží taky na typu psa
-Neoblékejte psy do šatiček které psům nejsou určené, možná by bylo lepší vůbec....
-Neparfémujte ho apod..!
-Nekrmit ničím sladkým, kakaem, čokoládou, koblihy apod.... bude mít červy a mohlo by mu být i špatně (jeden nebo dva vanilkové rohlíčky, tím myslím cukroví, mu jednou za čas neuškodí)
- Psa musíte minimálně třikrát denně vodit na procházky, nebo ho aspoň pustit na zahradu. Pokud si na vás ještě pořádně nezvykl, neslyší na jméno a povely, tak raději na vodítku!
- Pokud je pes typu s delší nebo kudrnatou srstí, musíte ho každý den kartáčovat a česat.
- Pes by se taky měl jednou za nějaký čas koupat!

To by pro začátek mohlo stačit. A taky byste měli vědět, jakou povahu váš pes má, co má a nemá rád a měli byste o něm vědět aspoň to základní. Kupujte mu jídlo které má rád(pro psy!) a neutrácejte zbytečně za něco, co žrát nebude. Není ale špatné vyzkoušet nějaký nový pamlsek, který ještě neměl.

AničQa

25. března 2013 v 19:11 Admini...
Žádné základní info sem zatím nepřidala

Bišone$

25. března 2013 v 19:09 Admini...
Křestní jméno: Eiška
Přezdívka: Bišone$, papillon♥
Info: Miluju psy a mezi mé nejoblíbenější patří papillon, sheltie, bišonek a franc. buldoček. Samozřejmě že spoustu dalších ;-)

UPOZORNĚNÍ

25. března 2013 v 18:58 | AničQa & Bišone$ |  Encyklopedie psů
V této rubrice se nemusí nacházet úplně všechna plemena psů a nejsou plně seřazena podle abecedy, tak nás za to prosím nekritizujte.
Děkujeme



Slovenský čuvač

23. března 2013 v 20:01 Čuvač

Vzhled
Plemenné znaky tatranského čuvače odpovídají typu horského psa pevné konstituce, mohutné stavby, silné kostry a husté bílé srsti. Má živý temperament a je ostražitý, neohrožený a bystrý. Po staletí se přizpůsoboval drsnému klimatu slovenských hor, zejména Tater. Tělo je mírně obdélníkového formátu a spočívá na silných, poměrně dlouhých nohách. Jméno plemene vychází z jeho bystrosti a ostražitosti - slovenské slovo "čuvat" znamená "slyšet".
Výška v kohoutku: psi 62 - 70 cm, feny 59 - 65 cm.
Hmotnost: psi 36 - 44 kg, feny 31 - 37 kg.

Má hustou, bílou, chundelatou srst.

Povaha
Slovenský čuvač je spolehlivý, nenáročný, vděčný pes a především dobrý hlídač. Pokud se jeho majitel chová ve společnosti klidně a přátelsky, chová se stejně i on. Jeho výchova musí být důsledná, vyvážená a cílevědomá. Nerad dělá to, co mu připadá neúčelné. Je to velmi vnímavý a samostatný pes - nelibuje si v hloupém opakování základních povelů. Samozřejmě, každý čuvač je jiný a to, co ve výcviku zabere u jednoho, nemusí automaticky fungovat u jiného. Aby se ovšem nestal příliš samostatným, je nutné věnovat velkou pozornost jeho socializaci a výchově již od štěněte. V opačném případě si sám vytvoří vlastní pravidla, což může následně zavinit nemalé problémy při jeho ovladatelnosti a soužití s okolím.
K ostatním samcům srovnatelných proporcí se někdy může čuvač - pes - chovat dominantněji a nelze jej proto spustit z očí vždy, když se setkáme s jiným psem, jehož reakci neznáme. Při dobré výchově se ze slovenského čuvače stane velmi dobrý rodinný pes. Obecně lze říci, že pes je vždy jen takový, jakým ho jeho pán vychová - zrovna jak lze ze psa vychovat spolehlivého a příjemného společníka, nebo rozmazleného nic neumějícího "mazlíčka", tak z něj lze vychovat agresivního, nezvladatelného a problémového psa.
Využití slovenského čuvače plyne z jeho odedávna obvyklého použití jako ovčáckého a salašnického psa ve vysokých horách nad hranicí lesa a jako hlídacího psa v hospodářstvích i na hranicích.
Péče
Slovenský čuvač potřebuje dostatečně velký výběh, není to plemeno, které by mohlo být po většinu času zavřené v malé ohradě. Každodenní dlouhá procházka pravidelným tempem pomůže dospělým psům vyvinout a udržet správné osvalení. Co může udělat majitel, zvládne i jeho čuvač.
Srst není nijak náročná, stačí psa jednou týdně důkladně vykartáčovat. V závislosti na podnebí líná jednou až dvakrát ročně. Všeobecně psi potřebují koupat jen několikrát do roka ("jestliže začínají páchnout jako psi"). Výstavní psi se obvykle koupou před každou výstavou, což ale závisí na majiteli a je třeba zvážit negativní vliv na kůži a srst.












Koton de tulear

23. března 2013 v 19:52 Coton/Koton
Historie:
Coton de Tulear pochází z ostrova Madagaskar. Minulost tohoto plemene je zahalena mlhou. První zmínky o malých bílých psech pocházejí ze 17 století. V době kolonizace byl tento malý bílý pejsek importován do Francie a velmi rychle se stal miláčkem francouzské šlechty, která mu brzy udělila titul "Královský pes". Tento přistěhovalec z Madagaskaru byl jako oficiální plemeno uznán v roce 1970 a dnes je rozšířen po celém světě.

Vzhled:
Celkově je cotonek malý společenský pes s dlouhou srstí vatové struktury. Má kulaté tmavé oči a inteligentní výraz. Cotonek má malé, zaokrouhlené tlapky s těsnými a klenutými prsty a dobře pigmentovanými polštářky. Jeho pohyb je lehký a volný. Pes má kohoutkovou výšku 26 až 28 cm a váží mezi 4 až 6 kg. Fena dorůstá 23 až 25 cm v kohoutku a její hmotnost je od 3,5 do 5 kg. Jedním z důležitých znaků tohoto plemene je srst, která je velmi hebká a jemná. Podobá se chmýří bavlny, proto se cotonkovi občas říká bavlníkový pejsek. Základní barva srsti je bílá a stopy světle šedé nebo s nádechem plavé mohou být na uších.
Povaha a využití:
Pod vatovou srstí se neschovává žádný luxusní pejsek, gaučák nebo pokojový psík, ale malý pejsek veselé povahy, který je plný radosti ze života. Coton de Tulear je oddaný svému pánovi a jeho rodině, miluje děti, kočky a všechna zvířata, která patří k rodině. Pro svou velikost je velmi vhodný do městského bytu. Cotonek bývá označován jako antidepresivní pes. Tento malý klaun je klidný, mírný, ale také sportovní pejsek, který se dokonale přizpůsobí každému životnímu stylu.
Péče:
Srst tohoto plemene nevyžaduje časté koupání, ale musí se pravidelně kartáčovat. Coton de Tulear se průměrně dožívá 12 až 14 let.